Č. BUDĚJOVICE – Malířka Barbora Hrdličková (1996) zaměřuje svoji tvorbu na tři hlavní žánry – architekturu, figurální malbu a zátiší. Vytrvale se zabývá i kresbou v městském plenéru, její skicáky obsahují bezmála čtyři stovky perokreseb. Zálibu v urban sketchingu využívá jako trénink pro malbu i povolání interiérové designérky. S akrylem a pastelem vynesla kůži na trh teprve minulý rok. Pracuje s limitovanou paletou, perspektivou a impresí. Autoprotrét vycházející z kombinace oblíbených žánrů si vyžádala od českobudějovické rodačky odborná porota jako součást loňské výstavy Salon Mánes vol. 1 v pražské Galerii Mánes.
Expozice O barvě a těle obsahuje dvanáct obrazů. Ani na jednom se nevyskytuje černý tón. Některé se rychle prodaly již během vernisáže. Nejvyšší počet zájemců sahal po torzu ženského těla zobrazeného také na plakátu k výstavě. „Obraz vznikl bezprostředně po mém návratu z činoherního představení Mikve v Jihočeském divadle. Potřebovala jsem se nějak vymalovat z hlubokého zážitku,“ prozradila autorka. Nápad malovat akty se zrodil při snaze spotřebovat zbytek několika vymačkaných barev. Tehdy přišel na svět malý obraz podle antické sochy Venuše Mélské, jejíž fotografie příhodně spočívala v otevřené knize o umění vedle palety. Následova řada dalších Venuší, ale i Marsů.
Hynka Tvrdého (1972) z Berouna přivedl k fotografování jeho tatínek. Člen skupiny Verum Photo se v civilu věnuje programátorství a fotografie se stala pro něho způsobem, jak zjistit něco o světě, ale i o sobě. První samostatnou výstavu měl v galerii X-foto v Praze roku 2020. Od té doby se zapojil do několika skupinových výstavních projektů. Aktuálně chystá první autorskou fotoknihu s názvem Místo, kterou plánuje vydat vlastním nákladem. „Podvědomý výběr místa, kde se zastavíme a pořídíme snímek, je možná jen specificky intuitivní forma psaní deníku. Pro mě je jednodušší to dělat takto, než se kostrbatě snažit o popis momentální nálady do notesu,“ svěřil se osobitý tvůrce.
Ladislav Lhota
Foto Ján Honza
