HLUBOKÁ NAD VLTAVOU – Výstava Permanentní manifestace má vysvětlující podtitul Sbírka výtvarného umění druhé poloviny 20. a počátku 21. století Muzea umění Olomouc. Kurátoři Štěpánka Bieleszová a Ladislav Daněk připravili koncentrovaný výběr klíčových děl ze sbírek MUO, reprezentujících poválečné a současné umění v širším středoevropském kontextu. Chronologický průřez zásadními tendencemi od padesátých let 20. století k počátku aktuálního věku zdůrazňuje umění jako trvalý projev postoje, svobody a společenské odpovědnosti. V kontextu s paralelní expozicí vzniká prostor pro setkání historické zkušenosti s moderním výrazem či duchovna s pokušením.
Pozornost se zaměřuje na doznívání surrealismu, tvorbu výrazných solitérů padesátých let i rozvoj informelu a poválečné lyrické abstrakce. Šedesátá a sedmdesátá léta zastupuje neokonstruktivismus, lettrismus, geometrické a strukturální tendence v malbě a sochařství, stejně jako nástup nové figurace. Stranou nezůstávají konceptuální přístupy a projevy postmoderního umění konce osmdesátých let 20. století. Specifikem výstavy je důraz na české umění v širším středoevropském kontextu. Koncepce proto zahrnuje díla exilových autorů a umělců ze střední Evropy, především Slovenska, Maďarska a Polska. Ukazuje sbírku MUO jako živý celek přesahující národní hranice.
Projekt Gentle SIN je rovněž konkretizovaný podtitulem, který zní Současné sklo v dialogu s gotikou: krása mezi světlem a hříchem. Kurátor Adam Hnojil postavil diváka tváří v tvář dialogu materiálů, světla a symboliky. Gentle SIN propojuje současnou uměleckou tvorbu se středověkými artefakty a otevírá téma krásy jako prostoru napětí mezi duchovním významem a smyslovým potěšením. Vystavená díla nepředstavují formu jako nositele jednoznačného sdělení, ale jako pole zkušenosti, kde se rodí smysl v aktu vnímání. Expozice se vědomě vyhýbá tradičnímu ikonografickému či narativnímu výkladu a směřuje k pojetí uměleckého díla jako události.
Ústředním médiem výstavy je sklo, tedy materiál definovaný schopností pracovat se světlem. Sklo zde není nositelem významu, ale jeho prostředníkem. Světlo se stává aktivním činitelem percepce a formuje divákovu zkušenost jako proces. Tento přístup navazuje na středověké chápání světla jako duchovní kvality, kdy vitráž proměňovala sakrální prostor a podněcovala kontemplaci. Současná díla autorů zastoupených ve sbírce SIN Studio Gallery vstupují do dialogu se souborem středověkých plastik a obrazů, které zde nevystupují jako historické reference, ale rovnocenní partneři v transhistorickém rozhovoru. Krása se mění v prostředek duchovního povznesení i jemného pokušení, sklo se stává metaforou duchovní proměny.
(lho, tzg)
Foto archiv Alšovy jihočeské galerie
