Č. BUDĚJOVICE – Kniha nese název Českobudějovická Tabačka 1875–2025 s upřesňujícím podtitulem Od c. k. Tabákové továrny ke světové potravinářské firmě Viscofan. Náklad třinácti set výtisků o 336 stranách na kvalitním křídovém papíře, pořádně těžkých exemplářů s obrovským počtem fotografií, mnohdy unikátních a dosud nezveřejněných, vyprodukovala českobudějovická Tiskárna Karmášek. Obsah provětrá vzpomínky pamětníkům, poslouží milovníkům historie se zaměřením na průmysl (hlavně v jihočeské metropoli), potěší vyznavače cigaretového dýmu i zájemce o pěstování Nicotiany, rostlinného rodu z čeledi lilkovité, tedy tabáku.
Názvy kapitol v textové prvotině Josefa Sedláře, jenž pracoval skoro dvacet let v budově Tabačky jako nákupčí za pozdější éry Gamexu, směřují čtenáře do tabákového prostředí: Malý exkurz do historie kouření a šňupání tabáku, Jean Nicot – Nicotiana – Nikotin, Jak se tabák dostal do českých zemí, První zákazy kouření, Státní monopol a zákaz pěstování tabáku v Čechách, Vznik tabákové výroby v Českých Budějovicích, ale i Krátce o dýmkách. Kniha připomíná také přeměnu Tabačky na Gamu, Gamex a současný Viscofan. „Vydání se krásně spojilo se 150 léty budovy, padesátinami Viscofanu a třiceti léty této firmy ve městě,“ připomíná Milan Binder.
Myšlenka na zpracování dějin Tabačky se zrodila v roce 2010. Příprava čerstvě vydané publikace zabrala autorské dvojici posledních pět let. „Původně jsme počítali s knihou o budově, ale jak jsme pronikali do tabákové problematiky, doputovali jsme až ke Columbovi,“ usmívá se vydavatel a fotograf. „Naši práci zpomalil, chvílemi i zastavil covid. Když se nám podařilo vstoupit vůbec do archivu, soužili jsme se celé dny v rouškách a gumových rukavicích,“ popisuje svízelnou etapu tvorby. Dobrodružné pátrání zahájili autoři v Nepomuku, kde má podnikový archiv plzeňská Škoda, která vyráběla stroje pro Tabačku. Hodně času strávili ve Státním oblastním archivu v Praze. Navštívili i Kutnou Horu.
V pražském depozitáři objevili 120 beden se záznamy o českobudějovické tabákové továrně. „Vybrali jsme dvaadvacet a prošli je papír od papíru. Našli jsme tam opravdu zajímavé dokumenty. V archivu Škodovky jsme objevili fotky strojů pořízené přímo v budějovickém továrním objektu. Řadu snímků jsme získali z ČTK,“ vypočítává Milan Binder a zdůrazňuje, že kniha není zdaleka jen chronologickým výčtem dějinných okamžiků nebo popisem technologických postupů. Zaznamenává i lidské příběhy. „Existovala Kniha trestů, vlastně dvě, do nichž se zapisovaly prohřešky zaměstnanců. Namátková kontrola třeba zachytila ženu, která si odnesla pět viržínek. Hrozil jí žalář a vyhazov,“ líčí.
Čtenářskou pozornost upoutá, jistě i v kontextu aktuální situace nedaleko od našich hranic, „Soupis zboží odebraného Rudou armádou bez zaplacení.“ Po druhé světové válce nakládali Rusové plné vagóny válečné kořišti i v zemích, kterým rádoby přinesli svobodu. Výjimkou nebyly České Budějovice, odkud nabralo směr Moskva, mimo jiného, 350 tun tabáku. Kniha ukazuje také minci, kterou dostávali zaměstnaci k platu a v kantýně ji vyměnili za polévku. Nechybí snímky známých cigaretových značek: Lípy, Letky, Džunky, Dukly, Vlasty, dokonce Úderky. Na zadní straně krabičky od Partyzánek lze číst nápis: „Zakuřte si ve zdraví, ale pozor, i z malé jiskry velký požár bývá.“
Tabačka v jihočeské metropoli vznikla roku 1875. Produkce tabákových výrobků tady skončila v roce 1965. Od 1. ledna 1966 začal v areálu fungovat provoz podniku Gama, který byl součástí zestátněného Koh-i-nooru. Následoval provoz Logarexu a poté Gamexu, do něhož v devadesátých létech vstoupil Viscofan. Budova nese s sebou i určité historické záhady, na něž upozorní jedna z knižních kapitol. A pyšní se i jednou technickou zajímavostí. Ve věžičce, viditelné zdálky ze všech stran, dosud spolehlivě pracují hodiny od firmy Heinz z roku 1894. Jsou jediné ve městě, které nemají automatické natahování. Ručně je obden natahuje Josef Valenta. Do zodpovědné funkce zaučuje svého vnuka.
Ladislav Lhota
Foto autor (2), Milan Binder a jeho archiv
