PÍSEK – V rámci českých zemí neprávem trochu nedoceněného umělce připomíná Spolek F. R. Dragouna ve stálé expozici nové galerie otevřené v písecké Jungmannově ulici od 2. července 2021. Vztah ke kumštu získal F. R. Dragoun pravděpodobně díky příkladu svého otce, profesora na písecké rolnické škole, kreslíře a muzikanta, a jako dvanáctiletý namaloval první portrét olejovými barvami. Pozdější malířskou kariéru spojil se svojí láskou k přírodě a historii, zvláště antice. Svůj životní postoj promítl do hluboce procítěných biblických výjevů, jako krajinář se netajil vřelým vztahem k rodnému městu a kraji. Byl vynikajícím a vyhledávaným portrétistou – klasikem, což potvrdí mnozí Písečáci vlastnící portréty svých blízkých. Mistr zachytil i tváře skladatele Jindřicha Jindřicha, pěvce Eduarda Hakena či kardinála Miloslava Vlka.
V roce 1937 nastoupil F. R. Dragoun na pražskou Akademii výtvarných umění, kde studoval u věhlasných malířů a profesorů Maxe Švabinského, Josefa Loukoty a Vratislava Nechleby. Po celý život až do posledních dnů neodkládal paletu nebo skicák, bez nichž prakticky nevycházel ze svého obydlí. Byl tvůrcem nesmírně plodným. Zůstalo po něm dílo mimořádné nejen četností, ale především vysokou hodnotou, která neunikla ani výtvarným kritikům a historikům. S tematicky vymezenými ukázkami mistrova díla se obdivovatelé mohli setkávat na příležitostných krátkodobých výstavách. V den šestnáctého výročí Dragounova odchodu zahájila v Písku provoz trvale otevřená galerie.
Skupina sběratelů a znalců umění založila Spolek F. R. Dragouna a ucházela se několik let o získání důstojného výstavního prostoru. Pravá chvíle nastala v první polovině letošního roku a trojice nadšenců v rekordně krátké době přichystala k veřejné prezentaci „Největší sbírku děl akademického malíře Františka Romana Dragouna na jednom místě,“ jak praví reklamní slogan. Bezbariérová Galerie Dragoun našla svůj domov v horním podlaží moderní budovy v Jungmannově ulici, která spojuje Malé a Velké náměstí. Devadesát sedm vystavovaných obrazů doplňují malířovy osobní předměty (psací stůl, piano, klobouky) zapůjčené jeho synem, rockerem Romanem Dragounem.
Soukromníci půjdou do stojanu
Obrazy jsou řazené podle obsahu (portréty, krajiny, zátiší) i způsobu, jakým je vytvořil autor (olej na plátně, tempera, akvarel, kombinovaná technika). „Každé tři měsíce přidáme doprovodnou výstavu. Na speciální plenty zavěsíme dalších zhruba padesát mistrových prací, abychom ukázali kresby, perokresby, malby s biblickými motivy nebo větší šíři portrétních kolekcí. Máme dostatek materiálu z vlastních zdrojů. Nemusíme si půjčovat. Při čtvrtletním obměňování nám vystačí na deset, možná patnáct let,“ ujišťuje Josef Kotalík, ředitel spolku provozujícího galerii, v níž se také promítá půlhodinová smyčka dvou videí zachycujících F. R. Dragouna v ateliéru při tvorbě.
Soukromým majitelům Dragounových obrazů vychází galerie v ústrety s nabídkou vystavit některý ze svých domácích pokladů vždy na dva týdny v původním malířově stojanu a připojit se tím k oslavě bohatého díla. Každý takový exponát bude opatřený samostatným popiskem. Nejednoho návštěvníka (za první dva měsíce jich přišlo osm stovek) překvapí ukázka méně známé mistrovy ilustrátorské tvorby: F. R. Dragoun doprovodil třicítkou perokreseb první české vydání románové knihy Zajíc Šedivák dánského spisovatele Svenda Fleurona z roku 1942, ilustroval rovněž knihu Tristiana V. Hrona s titulem Milovat až do skonání (1947).
Veřejná prezentace Dragounova odkazu nespočívá jen v kultivovaném údivu nad křivkami, které zanechal mistrův štětec či tužka na plátnech, papírech, kartonech, sololitu. Galerijní provoz oživují doprovodné programy, do nichž se promítá skutečnost, že nezapomenutelný písecký rodák byl také básník a hudebník. „Začali jsme koncertem vážné hudby a vystoupením dětského sboru. Výstavní prostor disponuje velmi dobrou akustikou a muzikanti byli nadšení. S velkou chutí u nás hraje a zpívá Roman Dragoun, na něhož se těšíme také při zahájení první rozšířené výstavy 21. října. Chystáme křtiny zajímavých knížek, na konec roku připravujeme Rybovy vánoční mše,“ prozrazuje Josef Kotalík.
Ladislav Lhota
Foto autor
