Č. BUDĚJOVICE – Nad přípravou pokrmů odkrývají příběhy, které je přivedly k péči o plné žaludky krvavých diktátorů a zároveň bojují v drsné kulinářské soutěži, z níž pouze vítěz odejde živý s udělenou milostí. Hra s titulem Jak nakrmit diktátora? měla premiéru 11. dubna. První repríza se konala 24. dubna.
Divadelní adaptace podle stejnojmenné knihy se ujal umělecký šéf Malého divadla David Košťák spolu s hostující režisérkou Kashou Jandáčkovou. „Dal jsem jim materiál a nechal na nich, co si z něj ukousnou,“ řekl autor knižní předlohy Witold Szabłowski (1980), polský novinář, spisovatel a mistr literární reportáže, který se osobně zúčastnil premiéry. Někdejší televizní reportér a posléze redaktor prestižního deníku Gazeta Wyborcza uvádí čtenáře svých knih do složitého prostředí, kde po léta vládly totalitní režimy. Jak nakrmit diktátora? (2019) patří k jeho stěžejním titulům vedle Tančících medvědů (2014) a Ruska pohledem z kuchyně (2023).
Předloha, po níž sáhla dramaturgie Jihočeského divadla, zpřítomňuje spletité osudy privátních kuchařů Saddáma Husajna, Idi Amina, Envera Hodži, Fidela Castra a Pol Pota. Svědkové, kteří byli přinucení sloužit a krmit diktátory třímající v rukách bič nad celými národy, přibližují svým pohledem, jak chutná neomezená moc a jak hořké mohou být její důsledky. Ve fiktivní soutěži uváděné dvěma moderátory (hrají Eliška Brumovská a Pavel Prais) chystají pokrmy a usilují o přežití. Ve finále se střetávají K (František Hnilička), jenž vařil Hodžovi ze strachu, Abú (Tomáš Kobr), který vařil Husajnovi, aby se měl lépe, a Teta (Dana Verzichová) přijímající službu u Pol Pota z přesvědčení.
Na pódiu se osmdesát minut skutečně vaří. Taky zazní střelba. Z hrnců stoupá kouř a linou se dost lákavé vůně. Divák sleduje kuchařské postupy a porovnává sympatie k jednotlivým soutěžícím. Do hry průběžně zasahují moderátoři, jimž se ne vždy podaří odlehčit situaci. Zřejmě to ani nechtějí. Přichází také univerzální model diktátora (druhá role pro Pavla Praise). Publikum odmění protagonisty zaslouženým potleskem a než stačí vstřebat výsledek dramatického zápolení, může si nabrat v mističkách nachystanou ochutnávku čerstvě navařených dobrot. Chuťové buňky pracují naplno, zatímco v uších lidem doznívá text semaforské písně Co jsem měl dnes k obědu (Suchý, Šlitr).
Ladislav Lhota
Foto Hynek Glos
